Obecní úřad Mukařov



Mukařov – kostel sv. Vavřince

První písemná zmínka o Mukařovu je z roku 1352. Jeho vznik i vznik vsí Borovice a Vicmanova, které jsou součástí Mukařova, souvisí s prováděnou kolonizací nedalekého cisterciáckého kláštera. Klášter byl první vrchností zmíněných vsí. Jejich další osudy byly úzce spjaty s klášterským, později mnichovohradišťským panstvím. V roce 1938, po odstoupení pohraničí, se Mukařov i Vicmanov staly pohraničními vesnicemi.
Kostel svatého Vavřince v Mukařově se skládá z lodi z počátku 18. století, která nese již barokní rysy. Ta byla postavena na místě původní lodi dřevěné. Gotický presbytář je ještě ze 14. století a patří mezi nejstarší v okolí. Loď je dlouhá 17 a široká 7,4 metrů a byla obnovena po požáru 28. června 1866. Zákristie byla vybudována současně s lodí k severní části presbytáře. Věž kostel nemá, pouze uprostřed střechy je menší věžička pro zvon. I když byla v posledních letech opravena střecha, na opravu stále čeká fasáda kostela i interiér. Jižně od kostela je přízemní roubená fara s valbovou střechou z 2. poloviny 18. století.
V Mukařově, Borovici i Vicmanově se dodnes dochovalo značné množství památek lidové architektury. Mukařov i Vicmanov se může pochlubit starodávnou návsí. Borovice zase tím, že se zde v roce 1847 narodil Josef Dürich, poslanec vídeňského parlamentu. Dürich působil za I. světové války v emigraci, byl místopředsedou Československé národní rady v Paříži. Má tak velké zásluhy na vzniku samostatného Československa. Za naši samostatnost položil život legionář Jaroslav Šverma z Vicmanova, který padl v roce 1918 na Urale.
Malebné domky posazené do kouzelné krajiny v údolí Zábrdky jsou důvodem toho, že se Mukařov, Borovice i Vicmanov stávají stále více cílem mnoha výletníků.

Ze starého inventáře kostela se zachovaly 2 dřevěné barokní sochy sv. Fabiána a sv. Šebastiána.

Ve věžičce kostela jsou dva zvony 80 a 40 kg, které ulil zvonař Karel Paul v České Lípě v roce 1848. V kostele jsou ještě 2 menší zvony 30 a 25 kg z roku 1870 (nevím, jestli nebyly některé rekvírovány za války).

M. Jermář


Co ukrývá kopule věže kostela...

(Část dokumentu vloženého do kopule 6. listopadu 2006)

Tento kostel sv. Vavřince v Mukařově byl vystavěn v 1. polovině 14. století. Kostel stavěli cisterciáni, loď byla snad dřevěná, kamenné presbyterium pětibokého závěru o mocných žebrách a konzolích figurálně tesaných vzniklo za květu gotiky, tedy ještě pod panstvím klášterním. Obvod obročí rovnal se nynějšímu. Po požáru v r. 1866 byla loď, nesoucí už barokní rysy, obnovena a postavena na místní původní lodi dřevěné. Rozměry lodi byly zachovány – 17 m dlouhá a 7,4 m široká. Presbyteriář nebyl ohněm poškozen.

Ve 14. století farnost obsahovala mimo Mukařov i Borovici, Neveklovice a Vicmanov. Farář mukařovský platil 9 grošů papežského desátku, náležely tudíž jeho příjmy k prostředním. První farář objevuje se Petr, po něm r. 1363 5. prosince potvrzen Matěj z Vožice. Když umřel, podal sem opat 20. 2. 1364 Jana z Měnína, jenž 3. listopadu 1377 měnil s Hánkem. Pak zápisů se nedostává, až k r. 1406, kdy zesnul farář Tomáš, a 20. prosince následuje Všech z Měnína. Ten odešel 25. února 1408, i uveden do Mukařova Jan z Nedneboha, jež však téhož léta ustoupil Martinovi. Po Martinovi, jejž do roka skonal, ujal se 22. září 1409 Jan Rádlo. Trval zde do r. 1413, kdy 5. ledna směnil s Čeňkem z Křivsoudova, ale Čeněk snad ani do Mukařova nepřišel, neboť dne 27. ledna smluvil se a ustoupil Matějovi z Bosně. 5. ledna 1416 učinil místo Mikulášovi. Od 15. věku sloužil v mukařovským kostele kněz bakovský.

Kolem r. 1406 patřila farnost Mukařov mezi 14 far patřících k proboštství v Jablonném, v Jezovém a ve Žlebích. V r. 1412 byla dále jednou z 22 farností, patřící pod rybitevskou, zpravidla hradišťskou, někdy: v Hradišti, jinak v Rybitví.

Budova fary jižně od kostela je přízemní, roubená, s valbovou střechou, z 2. poloviny 18. století.

Obce spadající pod mukařovskou farnost Mukařov a Vicmanov pravděpodobně se považují za pozdní, tedy založené po 12. století mnichy hradišťskými. Jejich názvy pravděpodobně vznikly z jmen zakladatelů osad (Veisman – Mukorzov). Borovice vznikly na mýtech bývalých lesů, z něhož převzaly i jména. První písemná zmínka o obci Mukařov je z roku 1352. V blízkosti osady Mukařov je zmiňovaná obec Vízkov (Wyskov), která však zanikla. Až v r. 1635 se uvádí les „na Vízkově“. Na území farnosti se pěstovalo obilí, proso, mák, ale i chmel a víno. V r. 1493 spadaly tyto obce pod biskupa Augustina na Hradišti. V r. 1530 patřily obce Mukařov a Vicmanov pod Jana z Vartmberka, pouze Borovice zůstaly Zdislavu Zvířetickému, synu Haška z Vartmberka. 4. května 1556 Mukařov a Vicmanov patří pod Jiřího z Labouně. V roce 1560 mu byly propůjčeny i Borovice na čas života. V r. 1612 patří všechny 3 obce pod Václava Budovce z Budova.

Historické údaje jsou čerpány z Dějinných pamětí okresu mnichovohradišťského, složil Dr. J. V. Šimák (Mnichovo Hradiště, 1917)

Od 17. až do 18. století nebyly nalezeny žádné dokumenty o místním kostele a přilehlých osadách. Čerpáno z knihy ČECHY díl XII. SEVERNÍ ČECHY. Opět J.V. Šimák za podpory A. Jiráska se zmiňuje pochvalně o kněžišti prostém, ale ušlechtilé vzácného díla kamenického. Hlavní oltář byl darován r. 1816 z Mnichova Hradiště...

Sestavil 6. listopadu 2006 Josef Eichler za pomoci Rudolfa Hradeckého,
Čestmíra Biskupa, Petra Biskupa a Marcely Jindříškové.
Vše zapsala vlastní rukou Miloslava Eichlerová.

Historické záběry